Collegium Marianum » Diskografie » Sólo pro krále

Sólo pro krále

Sólo pro krále / Jana Semerádová

Pozvánka na královskou hudební hostinu na dvoře Fridricha II. Velikého.

Sólo pro králeJako má Francie svého Ludvíka XIV., má Německo Fridricha II. (1712-1786); jeho vášnivá láska k hudbě (i přes velkou nevoli jeho otce, který z něj chtěl mít silného panovníka a vojevůdce) dala rozkvést mnoha překrásným květům galantního stylu. Touhu naučit se hře na flétnu ve Fridrichovi probudilo setkání s virtuózem J. J. Quantzem. Král se obklopil předními hudebníky své doby; v jeho kapele najdeme cembalistu C. Ph. E. Bacha, fenomenálního českého houslistu F. Bendu či J. Ph. Kirnbergera, žáka J. S. Bacha. Setkání samotného Bacha s pruským králem pak dalo vzniknout slavné Hudební obětině. Kouzlo „galantního stylu“ barokní flétnistky Jany Semerádové už dávno překročilo hranice zemí koruny české; žačka Wilberta Hazelzeta vystupuje s úspěchem na prestižních evropských festivalech jako sólistka i se svým souborem Collegium Marianum. Prostřednictvím její kouzelné flétny jste zváni na hudební slavnost na zámku v Postupimi s největšími hudebníky doby krále Fridricha.

(J. S. Bach – Sonáta h moll BWV 1030, Fuga canonica a Canon super thema Regium z Hudební obětiny BWV 1079, F. Benda – Sonáta e moll, C. Ph. E Bach – Duetto e moll, J. J. Quantz – Sarabande, Minuetto a Gigue, J. Ph. Kirnberger – Sonata a tre g moll)

Jana Semerádová – barokní příčná flétna
Lenka Torgersen – barokní housle
Bertrand Cuiller – cembalo
Hana Fleková – violoncello

Březen 2012, SU 4087-2

Hudební ukázky naleznete na stránkách Supraphonline

CD si můžete zakoupit na některém z našich koncertů anebo v distribuci Supraphonu

Recenzi CD si přečtěte

Sólo pro krále v podání Jany Semerádové
www.remy-martin.cz, 27.11.2013

Psát recenzi na něco, co mě nechává chladným, nebo se mi dokonce nelíbí, může vést k jistému odstupu a tedy paradoxu. Ten spočívá v tom, že u věcí, které člověk není schopen bezvýhradně přijmout, může psát objektivněji a věnovat se skutečnému popisu věci samotné a uvádět jej navíc v mnoha souvislostech.
 
U nového alba flétnistky Jany Semerádové cítím, že mi naopak hrozí nebezpečí nízké objektivity. Je to dáno tím, že toto CD považuji za výjimečně povedené. Ale je potřeba ho popsat a ne jen chválit. Pokusím se tedy být objektivní, avšak s tím, že předesílám, že jsem z alba unesen.
Jana Semerádová se svými kolegy natočila flétnový repertoár, který hrál král Fridrich II. (1712-1786). Fridrich II. byl vzdělancem, milovníkem hudby a výborným flétnistou. Nalezneme zde hudbu od skladatelů J. S. Bacha, J. Ph. Kirnbergera, J. J. Quantze, C. Ph. E. Bacha a Fr. Bendy.
Spoluhráči Jany Semerádové na tomto albu jsou Lenka Torgersen – barokní housle, Hana Fleková – barokní violoncello a Bertrand Cuiller – cembalo. CD bylo nahráno v roce 2012 a jedná se o velmi povedený počin společnosti Supraphon. Tolik základní informace.
První, co posluchače zaujme, je kvalitní zvukový záznam. Nedochází zde k obvyklému jevu, při kterém ubývají alikvótní tóny. Svědčí to o prozíravě nastavených mikrofonech. Také tomu nahrávají samotné hudební nástroje. Barokní instrumenty totiž mají mírně slabší zvuk, než jaký známe od konstrukcí současných, a tak lze při nahrávání umístit mikrofony blíže. Tím již částečně eliminujeme mnoho problémů. Na druhou stranu si myslím, že skvělý zvuk nahrávky není jen dílem zvukaře, akustiky a samozřejmě hudebníků. Hudební nástroje starých, historických konstrukcí mají zkrátka skvělý zvuk.
To, jak hudebníci hrají, je v podstatě geniální. Vzniklo album světové úrovně a to ne v tom smyslu, že splňuje nejvyšší standardy světovosti. Ono je spíše určuje. Noblesa spojená s dokonalou intonací a perfektním podání detailů spojuje dva protichůdné požadavky. Nahrávku lze poslouchat jako smysly oblažující celek, ale zároveň tento celek obsahuje naprosto čitelně veškeré nuance. Což je přesně jako barokní obraz, který na pozorovatele působí z odstupu i z blízkosti a každý si svůj úhel pohledu zvolí sám.
O Janě Semerádové, dámě, která je již dnes slavná, ještě určitě uslyšíme. Mimochodem, je zajímavé, že interpretace staré hudby je v Česku obecně na velice vysoké úrovni. Další zajímavost naší hudební scény je, že v tomto oboru jsou ženy pravděpodobně v početní převaze. Možná to souvisí s tím, že původně tento žánr, tedy historická interpretace, byl spíše předmětem intenzivního zájmu, který připomíná četbu knihy. Při svém vzniku tento žánr neobsahoval soutěživost, která je nejen přirozená, ale také podporovaná. Není tedy vyloučeno, že v takovém ovzduší bylo nasnadě, že se zde výrazně prosadí ženy.
Z geniálních muzikantek však Semerádová ještě něčím vyčnívá. Pokusím se slovy popsat, co mám na mysli. Ona totiž na flétnu nejen hraje, ale také mluví. A to téměř doslova. Průběh hudebního signálu má totiž v podstatě řádově méně změn než řeč, která je založena na neskutečných detailech, díky kterým se dorozumíme. Podle toho také vypadá průběh zvukové vlny při vizualizaci v hudebním softwaru. Ovšem hra Semerádové má tak neskutečně jemný a detailní průběh, že se skutečně dá její hra definovat jako řeč. Každý i sebekratší tón stihne i v největší rychlosti zahrát tak, že i on má svůj vlastní zvukový průběh a hudební výraz. Zkrátka geniální. I když mi můžete oponovat, že geniální věc se pozná s odstupem. Budiž. Moje prognóza je, že každý majitel tohoto CD vlastní skvost, který mu nezestárne.
Ještě bych se vrátil k jiné věci, která má svůj význam a koresponduje s celkem. Booklet i fotografie uvnitř jsou nadprůměrné. Fotografové při tomto druhu fotografie musí ukázat interpreta v jakési ideální podobě. Velmi často se na světě objeví kýč. Lidé, kteří u tohoto druhu fotografie preferují význam, se setkají s nepochopením, protože chtějí vidět interpreta. Fotografka Petra Hajská šla třetí cestou – šlo ji o to popsat jistou pravdu, kterou je osobnost Semerádové, nikoliv pouze vzhled. Zároveň na nich flétnistka vypadá skvěle a k tomu mají ještě fotografie i jistý význam – odkaz na dobu baroka. Přestože se jedná o fotku účelovou, nikoliv uměleckou, podařilo se Hajské vyhnout prvoplánovému kýči. Fotografie oceňuji, protože jsou vysoce nadprůměrné, ale samozřejmě budou tím prvním, co na tomto albu zestárne.
Hudba v interpretaci Semerádové však nezestárne zcela určitě.

Rozhovor s Janou Semerádovou o CD Sólo pro krále