Collegium Marianum » Recenze » Koncerty

Koncerty

Recenze – Koncerty

Česko-francouzský večer uctil Rameaua

6. 8. 2014, Španělský sál Pražského hradu, Grácie a majestát

Nadšení diváků vyvolávaly především rytmické taneční a pochodové části skladeb. Večer i se dvěma přídavky byl impozantní tečkou za festivalem [...].

Právo, (VLA), 8. 8. 2014

Dolcissimi sospiri

4. 12. 2013, Clam-Gallasův palác, Barokní podvečery, Dolcissimi sospiri

[...] Ne každý autentický prostor nabídne možnost se tak rychle přesunout v čase. A důležitou roli má samozřejmě kvalita provedení. [...] Koncertů je v Praze mnoho, ale těch, které tak elegantně a noblesně zapadají do historických sálů, je méně, než to někdy vypadá. A přišlo publikum, které tohle ví.

Opera Plus, Jindřich Bálek, 8.12.2013

Vánoce v Římě

V kantátách se střídaly v áriích i duetech časté spolupracovnice Collegia Marianum – sopranistky Hana Blažíková a Barbora Sojková a mezzosopranistka Markéta Cukrová; všechny tři technicky bezproblémové, jejichž hlasy se harmonicky doplňovaly.

Harmonie 1/2014, Luboš Stehlík

neviditelny text

Bach i Dvořák na svém místě

Občas člověk opravdu docení, když se hudba provádí v sále, který velikostí a akustickými možnostmi skutečně odpovídá dané hudbě. Tak tomu bylo na středečních Barokních podvečerech, kde barytonista Tomáš Král zpíval za doprovodu theorby a loutny skladby Giulia Cacciniho.Koncert se konal v Clam-Gallasově paláci a opravdu bylo možné se vrátit o několik století zpět. Ale hlavně, zpěvák nemusel na hlas vůbec tlačit, a přesto měl člověk dojem naprosto živého kontaktu. Árie a madrigaly jsou atraktivní italský repertoár z raně barokní doby, kdy skladatelé postupně objevují výrazové možnosti jednohlasu. Ne každý autentický prostor nabídne možnost se tak rychle přesunout v čase. A důležitou roli má samozřejmě kvalita provedení.
Tomáš Král zvolil onu příjemně komorní hlasovou polohu, která mu dovolila velmi svobodně a přirozeně střídat výrazové rejstříky. Pokud jde o texty, většina milostné poezie je o nešťastných láskách, takže se nejčastěji zpívá o slzách, mučení a utrpení lásky. I pro hudbu jako by právě zde bylo více prostoru než v textech radostných a rozverných, které samozřejmě také nechyběly. Stejně jako citově exaltovaný výraz je ale při dnešním provedení důležité zachovat vkus a jistý nadhled. A tohle bylo po všech stránkách inteligentní provedení opřené o příjemně posazený hlas. Nenápadný lesk dodal koncertu i loutnový a theorbový doprovod Jana Krejči a zejména sólová čísla, která hrál.Koncertů je v Praze mnoho, ale těch, které tak elegantně a noblesně zapadají do historických sálů, je méně, než to někdy vypadá. A přišlo publikum, které tohle ví.

Opera Plus, 12/2013, Jindřich Bálek

neviditelny text

Dušičkové rozjímání v klášterní jídelně

Výkony všech potvrdily vysokou úroveň, která řadí Collegium Marianum s jeho uměleckou vedoucí, flétnistkou Janou Semerádovou k předním interpretům staré hudby u nás.

Opera PLUS, 11/2013, Helena Havlíková

neviditelny text

La Calisto – barokní loutková fantazie

Velké festivaly jsou tvořeny velkými činy. Kdo se nechal oklamat loutkovou inscenací a pokládal uvedení Calisto za nějaký žert, nechal si možná ujít divadelní zážitek sezóny. Hudební i scénické nastudování bylo perfektní, zábavné, ale sotva mu mohl něco vytknout i ten největší purista lpící na „poučené interpretaci“ staré opery.
La Calisto Francesca Cavalliho je typická benátská opera. Mytologické téma je smícháno s komediálními momenty, obsazení je komorní, chybí sbor. První veřejná divadla, která vznikala právě v Benátkách, dbala na ekonomickou stránku věci a dávala si záležet i na tom, aby se publikum dobře bavilo (a vracelo se a platilo vstupné). La Calisto byla poprvé uvedena v roce 1651 a ve své době se nesetkala s velkým úspěchem – těžko dnes soudit, proč tomu tak bylo. Její hudba je ale svěží a promlouvá k dnešnímu posluchači, který často nemůže uvěřit tomu, že se něco takového opravdu hrálo téměř před čtyřmi sty lety.
Tehdejší opery byly doprovázeny malou skupinou hudebníků. Velké bylo především continuo, v němž hrála dvě cembala a několik louten, někdy i violone. Zní to složitě, ale ta masa drnkacích nástrojů vytváří zvuk, který dnešnímu posluchači připomene hodně kultivovanou folk rockovou kapelu. K tomuto pocitu přispívají i „písničky na tři akordy“, které se v tehdejší hudbě nezřídka objevují. Objev toho, jak efektně působí střídání například C dur – G dur (a vůbec harmonické vztahy), spadá do přelomu šestnáctého a sedmnáctého století. Byl to módní postup, který tehdejší skladatelé využívali, jak jen to bylo možné.
Není možné si však představovat, že rané opery tvořila směs folkových písniček. Nejdůležitější byl důraz na srozumitelnou interpretaci textu. Na prvním místě tedy stál recitativ a Collegium Marianum, respektive autorka hudebního nastudování Jana Semerádová, si toho byli vědomi. Ony písničky neplavou ve vzduchu, ani se neztrácejí v hudební vatě – jsou vyústěním dramatické situace, jak to má v hudebním divadle být. Perfektní provádění recitativů bylo základem celého nastudování a vyplatilo se to. Hudební drama skutečně fungovalo, bylo mu rozumět a dávalo smysl.
Text otištěný v programech přiblížil atmosféru v sále starým divadlům. Publikum sledovalo představení a zároveň svou knížečku – tedy libreto. Na jedné straně mě občas dožíralo až přehnané šustění stránkami, ale byl v tom i nemalý kus autenticity. Collegium Marianum si oproti benátské tradici upravilo obsazení, continuo bylo menší, naopak se přidala flétna a cink. Do provedení se vloudily i ritornely, které Cavalli nenapsal, roztomilým vtípkem bylo zařazení instrumentální verze písně Žehnání s světem Adama Michny z Otradovic – stylově i kompozičně zcela zapadající do proudu italské barokní hudby.
Calisto je krásná dívka, patří k družině bohyně Diany, do níž je zamilovaná. V podobě bohyně lovu ji svede Jupiter a Juno ji ze msty promění v medvědici. Jupiter Calisto zachrání před tím, aby ji ulovil jejich syn, promění v medvěda i jej a oba se dostanou na nebe v podobě souhvězdí Velkého a Malého medvěda (dnes spíš Velkého a Malého vozu). Paralela s božským dítětem a nanebevzetím je tu zcela zřetelná, zároveň je ale příběh provázen lechtivými narážkami na lesbický vztah, navíc je zpochybněno i panenství bohyně Diany.
Loutkové provedení opery jistě usnadňuje proměny osob na scéně, nemyslím ale, že by to byl zásadní důvod k takové inscenaci. Ke komornímu zvuku tehdejší hudby se zmenšená loutková scéna perfektně hodí. Ucho zvyklé na velké symfonické orchestry a oko uzpůsobené rozměrným scénám se najednou může zaměřit do užšího akustického i vizuálního prostoru. Zvukový i zrakový vjem spolu souzní v podstatě ideálně.
Na scéně Zámeckého sálu v Mikulově stála kopie barokního divadla, v němž se odehrávala loutková inscenace. Tu vytvořil režisér Vít Brukner s divadlem Buchty a loutky. Loutky vycházely z barokních vzorů, ale důležitější bylo, že byly barokně i vedeny. Používaly dobová gesta, jejich projev odpovídal hudebnímu nastudování. Herecké akce byly určeny i pro pěvce stejně jako náznaky kostýmů, které citovaly odpovídající loutky. Pěvci nebyli jen koncertními interprety svých partů, ale zároveň měli na zpívání klid a představení přitom nepůsobilo ani v nejmenším staticky. Inscenaci občas komentovala loutka v kostýmu harlekýna, průvodcem byl medvídek. Medvědí rodinka se v závěru představení objevila v pravém rámu scény, zatímco nad ní svítilo souhvězdí Velkého medvěda – co je dole, je i nahoře.
Pěvci byli výborní. Zpívali lyricky, ale neopomíjeli dramatické akcenty, pěkně zdobili, bylo jim i dobře rozumět. Tomáš Král byl velmi dobrý i ve falzetových pasážích, které charakterizovaly Jupitera v podobě Diany. Výborné výkony ale podali všichni –  Hana Blažíková, Barbora Sojková, Jan Mikušek a Tomáš Lajtkep.
Původně jsem chtěl o celé inscenaci napsat vlastně jen tolik, že to byla až neuvěřitelná krása. Text se mi nakonec jaksi rozrostl, ale snad nebyl příliš dlouhý. A abyste náhodou nezapomněli: byla to až neuvěřitelná krása.

Město hudby (hudební portál), 18. 6. 2013, Boris Klepal

neviditelny text

Výtečný start pražské sezóny staré hudby

17. října zahájilo jejich řadu v Rudolfově galerii na Pražském hradě Postludium Letních slavností staré hudby – Souboj barokních titánů. O pozornost tu soupeřily instrumentální skladby Wilhelma Friedemanna Bacha, Antonia Vivaldiho, Johanna Sebastiana Bacha a Georga Philippa Telemanna ve výtečné interpretaci Collegia Mariana a francouzského houslisty Francoise Fernandeze, který patří k vyhlášeným specialistům na barokní hudbu a v Praze představil málo známé, malé violoncello da spalla, které se drží podobným způsobem jako folklorní smyčcové nástroje; má velmi přitažlivý, tmavý témbr, při sólové hře zní měkčeji než violoncello běžné velikosti a v ansámblech se výborně pojí s jinými nástroji.

Harmonie 1/2013, Michaela Freemanová



Kouzelný ostrov a Letní slavnosti staré hudby 2012

– alespoň nebylo patrné, že by jej někdo od houslí či od cembala výrazněji řídil. Clarinisté se stěhovali střídavě na balkón nad pódiem, nově postaveným pro orchestr, a jejich fanfáry se tak z výšky majestátně snášely do sálu. Slyšeli jsme řadu hezkých sól (flétny, dobové hoboje), občas hrozivě zaburácely tympány. …

Opera PLUS, 8/2012, Svatava Barančicová



Collegium Ma­rianum ve velkém obsazení hrálo instru­mentální čísla pod vedením své umělecké vedoucí Jany Semerádové a Lenky Torger­sen (koncertní mistr) energicky, s pro sebe charakteristickou brilancí a vrcholnou ele­gancí, kterou soubor získal díky svému dlouhodobému, pravidelnému styku s fran­couzskou hudební kulturou… ). Dokonalejší závěr jednoho z umělecky nejvýznamnějších českých hudebních festi­valů si lze představit jen stěží. …

Harmonie 09/12, Marc Niúbo, Michaela Freemanová



 

Divadlo pro Krále Slunce na Hradě pražském

Collegium Marianum opět oslnilo svým muzikantským výkonem, umělecká vedoucí Jana Semerádová se po večeru s námořními bitvami v hudbě opět chopila nejen flétny, ale i bubnu, na nějž dobře a s gustem hrála.

Opera Plus (internetový magazín) 3/2011, Pavel Šimáček

neviditelny text

Caldarova Maddalena v FOK

Druhý koncert cyklu Stará hudba přinesl zážitek, na který se nezapomíná po léta: oratorium Antonia Caldary Maddalena ai piedi di Cristo. Výtečné Collegium Marianum!

FOK 10/2010, Michaela Freemanová


Letní slavnosti zahájily skvěle

Ti, kdo se nedostavili, mohou jen litovat, protože jak Collegium, tak sólista a sólistky podali výkony, o nichž lze mluvit jen v superlativech. Ten obecenstvo uvedl doslova „do varu“. Jednalo se o prvotřídní koncert jak z hlediska úrovně interpretace, tak výběru skladeb pro parné dny, kdy člověk čeká rozptýlení.

Opera Plus (internetový magazín) 7/2010, Pavel Šimáček



Mariánská slavnost

Volba repertoáru předurčila slavnostní a do značné míry virtuózní charakter celého večera. Nasazení hudebníků bylo obrovské. Mistrné ovládání nástrojů a celková hudebnost dával celému večeru jedinečnou atmosféru.

Harmonie 6/2010, Marc Niubò



Mariánský večer

Skvělý koncert odměnil zaplněný kostel bouřlivým potleskem!

Hudební rozhledy 7/2010, Lukáš Vytlačil


Barokní podvečery zahájily bravurně

… Interpreti nezůstali Bachovu mistrovskému dílu nic dlužni, jednotlivá témata, protihlasy a rétorické figury byly výborně pointovány, rozhovor všech nástrojů a sopránu plynul neobyčejně elegantně… Nelze souboru Collegium Marianum než gratulovat a poděkovat za nevšední hudební zážitek.

Harmonie 4/2010, Marc Niubò




Jubilejní cyklus barokních podvečerů

… Atmosféra, která se v sále rozhostila již při prvních taktech náročně propracovaného kontrapunktu, se dá jen těžko popsat. Za skvělé výkony všech interpretů se sálem nesly dlouhé ovace, které si od hudebníků vyžádaly přídavek. Celý koncert byl tedy nejen krásným hudebním zážitkem, ale také více než důstojným zahájením desátého cyklu Barokních podvečerů.

Hudební rozhledy 4/2010, Lukáš Vytlačil

neviditelny text

Bůh by byl hluchý, kdyby nevyslyšel Guillona

… Collegium Marianum je prověřený ansámbl hrající na dobové nástroje. Umělecká vedoucí Jana Semerádová je navíc výbornou interpretkou barokní hry na příčnou flétnu a její předvedení Buffardiniho Koncertu pro flétnu si nekončící potlesk rozhodně zasloužilo. Publikum ocenilo vynikající výkony a dobový přednes všech účinkujících. …

30.07.2009, E15, Lucie Borovičková



Velkopáteční rozjímání

Na prvním ročníku pražského Velikonočního festivalu se představilo Collegium Marianum uvedením výběru z Caldarova oratoria Il Re del dolore… Tak jako všechny koncerty Collegia Mariana se i tento vyznačoval jak vysokou uměleckou profesionalitou, tak příjemnou atmosférou.

Harmonie 5/2009, Michaela Freemanová


Concentus Moraviae – Tance čtyř národů

… A soubory Collegium Marianum s uměleckou vedoucí, flétnistkou Janou Semerádovou a Solamente Naturali s uměleckým vedoucím, houslistou Milošem Valentem, je provedly na vynikající úrovni – virtuózně ovládaly své nástroje a sugestivně vystihly podstatu hrané hudby; zvláště tam, kde převládaly lidové prvky různé provenience (tance hanácké, uherské, cikánské, polské), dokázaly strhnout posluchače ke spontánním projevům nadšení. … Mezi instrumentalisty kralovala virtuozita Jany Semerádové a Miloše Valenta na kopiích starých nástrojů. Celý večer tak učinil krok vstříc zábavě publika, aniž by přitom slevil z interpretačních hodnot…

Hudební rozhledy 8/2008, Alena Borková



Koncert na MHF Festival de Sablé, 25. 8. 2007

… Soubor Collegium Marianum předvedl svůj program s nadšením, chutí a vyzrálou interpretací. Orchestr zanechal hned po úvodní skladbě výborný dojem. Mezi sólisty a ansámblem se vytvořil opravdový dialog. Okouzlující flétnistka Jana Semerádová svou precizností a výřečností v rychlých větách, jemností a melancholií pak v pomalých, oživuje zapomenutou hudbu. Nadšení publika mělo po každé skladbě narůstající tendence a v závěru večera si vyžádalo dva přídavky.

Le jardin baroque (internetový magazín) 09/2007, Jean-Christophe Pucek




MHF Pražské jaro 2007

Koncert názorně předvedl a potvrdil nepochybné přednosti Collegia Mariana: pečlivě vypracovanou techniku, virtuozní dispozice nejen v sólových partech a partiích, ale i v kolektivním spektru a navíc výrazovou poutavost.

Hudební rozhledy 7/2007, Julius Hůlek



Koncert na MHF Pražské jaro, 14. 5. 2007

Koncert u sv. Šimona Judy nabídl energicky i hravě pulzující hudbu, která přináší nefalšovanou potěchu, radost z muzicírování a obdiv k umění druhých.

Harmonie 06/2007, Petr Veber

neviditelny text

La Serva Padrona

Závěrečné představení Letních slavností korunovalo celý festival. Na programu bylo sice poměrně známé dílo, Pergolesiho intermezzo La serva Padrona, avšak v podobě, jakou Praha jistě nepamatuje. … O instrumentální složce stačí v případě Collegia Mariana už uvádět jen jméno – impektabilní, virtuózní výkon je zde pravidlem. … oduševnělá, inspirovaná a strhující interpretace je příčinně spojena se skutečným zájmem o věc a radostí ze hry, což se v Praze také příliš často nevidí. Bravo!

Harmonie 09/2006, Marc Niubò



21. Tage Alter Musik in Regensburg

Za zmínku stojí koncert souboru Collegium Marianum, který disponuje vynikajícími hráči na smyčcové nástroje a vokálními sólisty. Vedoucí souboru Jana Semerádová, flétnistka hrající na příčnou flétnu, představila Collegium Marianum s hudbou Prahy 18. století. Od prvního tónu zapůsobil ansámbl výborným dojmem svou neuvěřitelně sugestivní hrou, který vůbec nepůsobila manýristicky a díky níž celý repertoár vynikl v nejjasnějších barvách. Báječný objev!

Toccata 18/2005, Robert Strobl




Program, sestavený z kompozic J. B. Lullyho, M. R. Delalanda a J. F. Rebela, připravilo pro téměř vyprodané Rudolfinum Collegium Marianum vedené Janou Semerádovou. Dojem ze střídání hudby a barokního tance, půvabného i dramatického zároveň, plného radosti ze života, byl strhující.

Hudební rozhledy 09/2003, Michaela Freemanová




Balet pro krále Slunce ve Dvořákově síni Rudolfina

… Orchestr hrál pod vedením flétnistky Jany Semerádové výborně. Vytříbenost a suverenita projevu umělecké vedoucí Jany Semerádové se přenášely na celý ansámbl.

Harmonie 09/2003, Marc Niubò

neviditelny text

La Nemica d’Amore fatta Amante

V  červenci se Collegium Marianum představilo v prvním ročníku Letních slavností staré hudby… V Trojském zámku uvedlo Collegium Marianum novodobou premiéru serenaty Giovanni Bononciniho La Nemica d’Amore fatta Amante (1693)… Tento projekt bezesporu patřil k nejlepšímu, co u nás v poslední době  v oblasti staré hudby vzniklo. Po tomto Bononcinim by mohly sáhnout i významné evropské festivaly.

Harmonie 10/2000, Michaela Freemanová



Svátky staré hudby v Českém Krumlově

Stylově nejčistší, technicky dokonalé, ale nepostrádající svěžest prýštící z radosti z muzicírování bylo vystoupení Collegium Marianum.

Harmonie 9/2000, Mária Uhrinová

neviditelny text

Peter Van Heyghen

… Obzvláště si vážím výjimečné kombinace různých složek, které Týnskou školu spolu s Collegium Marianum činí jedinečným fenoménem v Evropě a možná na celém světě. Jsou to jednak vysoká umělecká,  intelektuální a morální úroveň všech členů a zaměstnanců instituce, jednak, vysoký hráčský standard souboru, dále ojedinělá kombinace vzdělávání a praxe, významné národní (Karlova univerzita) a nadnárodní (konzervatoř v Haagu a Schola Cantorum Basiliensis v Basileji) kontakty školy a mezinárodní charakter souboru. V neposlední řadě je to takřka nevyčerpatelný hudební materiál období baroka, tak typický pro drážďansko-pražsko-vídeňský region. Nepodstatná není ani skutečnost, že Collegium Marianum sídlí v Praze, z jejíž bohaté kulturní historie nutnost přítomnosti takovéto instituce přirozeně vyplývá.

Peter Van Heyghen, 9/2000, Profesor Historické provozovací praxe na Královské konzervatoři v Bruselu a Haagu

zpět na Recenze