Barokní podvečery
10. cyklus koncertů staré hudby
Grandi Maestri
Barokní podvečery se snaží navodit původní atmosféru hudebních setkání pražské uměnímilovné společnosti počátku 18. století s cílem poodhalit nové souvislosti ve světovém repertoáru barokní hudby včetně prezentace dosud neuváděných děl. Jubilejní ročník se zaměřuje na odkaz velkých mistrů – J. S. Bacha, A. Caldary a J. D. Zelenky. Co spojuje tyto skladatele? Především věhlas, kterého dosáhli již za svého života díky jejich kompozičnímu mistrovství a silné umělecké výpovědi. Skladby těchto geniálních hudebníků ukazují rozmanitost evropských hudebních proudů. Jejich živelné nápady, byť v odlišném a osobitém stylu, však nevznikaly izolovaně: např. Bach čile opisoval skladby italských mistrů, které získal od Zelenky… Praha navzdory nevýhodnému postavení provinčního města, avšak výhodné poloze mezi Vídní, kde byl Caldara císařským kapelníkem, a Drážďany, kde působil Zelenka, dokázala držet krok s tehdejší hudební produkcí a v jejích chrámech zaznívala pravidelně jak Caldarova velkolepá oratoria, tak Zelenkova nejlepší díla, která si objednávala pražská jezuitská kolej. Soubor Collegium Marianum opět pozval k velkorysému projektu devíti koncertů a představení ty nejlepší sólisty a zpěváky (Dmitry Sinkovsky, Hana Blažíková, Heidi Maria Taubert, David Erler, Tobias Hunger ad.). Desátý ročník Barokních podvečerů přinese i několik premiérových produkcí.
PROGRAM JARNÍ ŘADY
Barokní
knihovní sál Collegium Marianum, Melantrichova 19, Praha 1
Ó pokojná chvíle
Program:
Johann Sebastian Bach (1685–1750)
Kantáta „Ich habe genung“ BWV 82a
František Jiránek (1698–1778)
Concerto per il flauto traverso G dur
Charles Avison (1709–1770)
Concerto No. 1, Op. 2
Johann Sebastian Bach (1685–1750)
Sinfonia a kantáta „Non sa che sia dolore“ BWV 209
Účinkují:
Hana
Blažíková – soprán
Collegium Marianum
Jana
Semerádová – umělecká vedoucí
Vedle známé rozjímavé
kantáty Ich habe genung BWV 82a, která poprvé zazněla na Hromnice
v Lipsku roku 1727, napsal Bach i několik světských kantát, avšak
pouze jednu na italský text. Kantáta Non sa che sia dolore byla totiž
určena rektorovi svatotomášské školy, který pocházel z Ansbachu,
silně ovlivněném italskou kulturou. Na zdejším dvoře se prováděly
italské opery od Antonia Cestiho a Alessandra Scarlattiho. Virtuózní
cembalové sonáty jeho syna Domenica Scarlattiho se zapsaly do dějin
též úpravou Charlese Avisona pro smyčcové trio. Italskou hudbou
byl ovlivněn i František Jiránek, který působil v Praze v kapele
hraběte Morzina spolu s Reichenauerem. I přesto, že se jejich instrumentální
hudba zachovala především v německých sbírkách, jejich koncerty
z raného období svědčí o vysoké úrovni hudebníků Morzinova
orchestru.
Pondělí 12. 4. 2010, 19:30
Kostel U Salvátora, Salvátorská 1 (mezi Pařížskou a Dušní ul.), Praha 1
(kostel je vytápěn)
J. S. Bach
Velikonoční
oratorium
Program:
Johann Sebastian Bach (1685–1750)
Velikonoční
Kantáta Jesu, der du meine Seele BWV
78
Účinkují:
Hana Blažíková – soprán
Markéta Cukrová – alt
Tobias Hunger – tenor
Tomáš Král – bas
Collegium Marianum – orchestr
Jana Semerádová – umělecká vedoucí
Lenka Torgersen – koncertní
mistr
Zároveň slavnostní
i rozjímavé je jedno z nejvýraznějších Bachových děl, Velikonoční
oratorium, jehož hudební předlohou byla ranější světská kantáta
k oslavě narozenin vévody z Weisenfelsu. Nenalezneme zde „postavy“
jako v pašijích, ani vyprávění evangelisty, žádné chorály a
skutečné drama. Místo toho se ale staneme účastníky jedné klíčové
scény – Petr, Jan a dvě Marie objevují prázdný hrob a rozjímají
nad smyslem této události. Vedle dvou sborů, které patří k Bachovým
mistrovským skladbám, zde nalezneme árie pro soprán, alt a tenor
a několik geniálně napsaných recitativů. „Ukolébavka“ Sanfte
soll mein Todeskummer, která oslavuje Kristovo vítězství nad smrtí,
patří k mezi nejkrásnější tenorové árie. Až ke konci se oratorium
znatelně stává květnatějším, tak jak hudba zobrazuje slávu zmrtvýchvstalého
Krista. Bachovu chorální kantátu, Jesu der du meine Seele, otevírá
velkolepá passacaille na chromaticky sestupnou lamentovou figuru. Asi
nejznámější z této kantáty je duetto Wir eilen mit schwachen s
nezapomenutelným gavottově hopsajícím basem. Pozoruhodné na tomto
díle jsou i kontrastující nálady, oscilující mezi meditativní
hloubkou úvodního sboru a radostným, byť váhajícím, tónem druhé
árie. I přes užití chromatické lamentové figury, provází Bachovu
představu smrti naděje a vzrušené očekávání.
Pondělí 10. 5. 2010, 19:30
Barokní
knihovní sál Collegium Marianum, Melantrichova 19, Praha 1
Hudební
obětina
Program:
Johann Sebastian Bach (1685–1750)
Triosonáta c moll z Hudební obětiny BWV 1079
Wilhelm Friedemann Bach (1710–1784)
Lamentabile
Johann Friedrich Fasch (1688–1758)
Triosonáta G dur
Carl Philipp Emanuel Bach (1714–1788)
Triosonáta c moll „Rozhovor sangvinika
s
melancholikem“ Wq. 161.I
Účinkují:
Collegium Marianum
Jana Semerádová – flauto traverso
Dmitry Sinkovsky – barokní housle
Marek Štryncl – barokní violoncello
Sebastian Knebel – cembalo
Pořadatel si vyhrazuje právo na změnu programu.