Historie

Historie

Mezi nejvýznamnější instituce v dějinách školství na Starém Městě pražském patřily od nejstarších dob vedle Univerzity Karlovy Týnská škola, zastupující nižší stupeň vzdělání, který prošel v dějinném vývoji řadou změn, a pozdější Rečkova univerzitní kolej – Collegium sanctissimae Mariae, jedna z nejslavnějších studentských staroměstských kolejí.

Historie Týnské školy

Již před založením pražského obecného učení máme v pramenech doloženu existenci latinské školy při chrámu P. Marie před Týnem, kde mimo jiné přednášel proslulý mistr Walther (zemřel před 1354), někdejší lékař krále Jana Lucemburského a později i samotného Karla IV. Po založení Karlovy univerzity mistr Walther v Týnské škole nadále přednášel pro posluchače fakulty artistické.

Významným mezníkem v dějinách Týnské školy je vláda Václava IV. (1378–1419). Tehdy získává svoji budovu před chrámem (čp. 604), kde byla pak umístěna po staletí. 6. března 1402 přikázal Václavův bratr, uherský král Zikmund, tehdejšímu staroměstskému purkmistrovi, aby svého panovníka zatkl, což se také stalo. Osvobozený král se pomstil purkmistrovi Starého Města pražského za jeho spolupráci s panskou opozicí vyvlastněním jeho domu v lednu 1404, ve kterém pak nechal zbudovat školu.

Kolem r. 1475 působil v Týnské škole jako rektor Matěj Rejsek z Prostějova, bakalář Pražské univerzity (1445–1506). Matěj Rejsek je znám především stavbou Prašné brány a v Týnském chrámu je jeho autentickou prací kamenný baldachýn. V 15. století zanikají katolické školy farní a na jejich místo nastupují školy městské latinské, neboli partikulární, které ovšem přímo navazují na školy farní a většinou zůstávají v původních budovách při kostele. O Týnské škole víme z archivních materiálů, že byla v 15. a 16. století považována za vyšší školu, a to „přední v městech pražských“. Máme zprávy i o provozu tehdejší školy, o jejíž ekonomické zabezpečení se staraly měšťanské rodiny.

Počátkem 17. století dochází k těsnějšímu spojení mezi partikulárními školami a pražským Karolinem. Souviselo to především s činností učitelů Týnské školy, kteří po několikaletém působení na Týnské škole se stali rektory utrakvistické univerzity. První významnou osobností byl M. Marek Bydžovský z Florentýna, který byl z Týnské školy povolán roku 1567 jako profesor na univerzitu. Roku 1589 byl zvolen rektorem univerzity. Další významnou postavou byl M. Jan Adami Bystřický, který působil jako rektor na Týnské škole v letech 1579 – 1581. V roce 1600 byl zvolen za rektora univerzity. V letech 1599–1603 působil jako rektor na Týnské škole M. Ondřej Marchio, který se proslavil jako velký sběratel a vydavatel veršů a spisů humanistických básníků. Po bitvě na Bílé Hoře dochází i na Týnské škole k rekatolizaci. Z tohoto období je zachováno velmi málo pramenů, které by dokumentovaly rozvoj a provoz školy. Jako majetek deskový není Týnská škola zapsána ani v Berní rule z roku 1653 ani ve Visitačních tabellách z roku 1725–1726. Týnská škola přežila josefínské reformy osmdesátých let 18. století, pouze latina byla nahrazena němčinou jako vyučovacím jazykem. Partikulární škola byla transformována na hlavní školu, která se řídila podle Všeobecného školního řádu z roku 1774, který stanovil povinnou školní docházku pro všechny od 6 do 12 let. Hlavní škola měla kromě výuky předmětů čtení, psaní, počty náboženství a pracovní výchova připravovat i pro další studia a poskytovat průpravu pro řemesla. Hlavní škola Týnská škola byla zřízena 4. 11. 1776 nejprve jako chlapecká škola a v r. 1779 byla rozšířena o dívčí školu.

V roce 1849 byla zřízena při hlavní Týnské škole nižší reálka (podreálka). Hlavní Týnská škola, nazývaná též „vzorní“ hlavní školou, byla nadále financována z veřejných prostředků. V roce 1862 byl na Týnské hlavní škole zaveden český jazyk jako jazyk vyučovací, němčina jako závazný předmět. Týnská škola byla nedlouho po školské reformě v roce 1869 přestěhována ke sv. Jakubu, kde byla transformována na Staroměstskou školu měšťanskou a obecnou.

Až kolem roku 1987 v historické budově Týnské školy Panny Marie byla z iniciativy Bohuslava Korejse, regenschoriho v Týnském chrámu, Pavly a Františka Semerádových a několika pražských rodin obnovena vzdělávací činnost zaměřená na výuku gregoriánského chorálu, vícehlasého zpěvu, latinského jazyka a historie. V roce 1990 zde zahájila řádnou výuku Týnská škola – střední škola katolického náboženského společenství – Collegium sanctissimae Mariae. Škola přijala do svého znaku Pannu Marii – Madonu Ryneckou.

 

Historie Rečkovy koleje

Rečkovu kolej (plným názvem Collegium sanctissimae Mariae Virginis gloriose domus nationis Boemorum) založil významný staroměstský měšťan a purkmistr Starého Města pražského Jan Reček z Ledče roku 1438 pro 12 studentů českého národa určených k budoucímu povznesení duchovní a profesionální úrovně pražské Univerzity. Studenti se měli věnovat studiu sedmera svobodných umění a teologie. V Rečkových kolejních statutech se kromě závazku zbožného a mravného života stanoví, že studenti mají povinnost zpívat liturgické zpěvy při mších každou sobotu a v předepsané svátky. Zakladatel odkázal koleji dům na Starém Městě pražském, k obživě kolegiátům vesnice Dolany a Michle a kolej spojil s nedalekým kostelem sv. Štěpána ve zdi, kde se měli členové koleje pravidelně zúčastňovat liturgie. Ze všech studentských kolejí byla Rečkova kolej nejlépe spravována, měla rozsáhlou knihovnu a proslula rovněž divadelními představeními. Idea obnovené Rečkovy koleje – Collegium sanctissimae Mariae, má nejblíže k systému nižších a vyšších kolejí, který až po dnes zachovává školský systém Velké Británie.