Časopis Harmonie, 31. prosince 2018, Eva Polívková

Francouzská vánočka a italské cukroví z kuchyně Collegium Marianum

 

Celou recenzi si můžete přečíst na webu časopisu Harmonie.

Stejně jako v minulých letech zazněl i letos 28. prosince v kostele svatých Šimona a Judy vánoční koncert souboru Collegium Marianum. Letošní název zněl: Andělé a pastýři, Vánoce v barokním Římě a Paříži. Umělecká vedoucí Jana Semerádová sáhla opět do nevyčerpatelné studnice francouzského a italského barokního repertoáru. Vedle známých autorů, jako je Giacomo Carissimi nebo Marc-Antoine Charpentier, zařadila díla méně uváděných skladatelů Francesca Manfrediniho a Carla Ambrogia Lonatiho.

Koncert byl zahájen v duchu hesla: „To nejlepší na začátek!“ Jinak ani nelze nazvat Carissimiho sopránové moteto Salve, salve puellule v podání jako vždy fenomenální Hany Blažíkové. Tato vícedílná skladba má přehlednou a chytlavou formu, v níž je každý úsek zakončen jakýmsi refrénem, miniaturní ciacconou, zpívanou na slabiky „noe, noe“ (česky třeba: „hej, hej, koleda“). Zpěvačka vtiskla těmto koloraturám výraz něčeho mile známého a přitom překvapujícího a její lehký jevištní pohyb dával tušit scénické pojetí skladeb příštích.

…

A nyní se vracím k názvu tohoto článku. Když jsem poprvé viděla program letošního koncertu a objevila v něm opět francouzské a italské baroko, vzpomněla jsem na podobné projekty a zalitovala: To je jako rozhodnout, jestli máte radši vánočku, nebo cukroví, co z toho si dáte dřív, a jestli po jednom ještě vůbec budete mít chuť na druhé. Italská barokní hudba je jako cukroví: menší kousky, kterých zvládnete sníst více. Každý kousek má jinou barvu, tvar a chuť, tempo a afekt, každý vás překvapí. Ta francouzská je jako vánočka. Umně spletená z pěti pramenů (hlasů), avšak s jedinou výslednou kompaktní chutí a strukturou. Rozinky (ozdoby) jsou uvnitř hustě a pravidelně rozmístěné a shora je to důkladně namašlováno inégalem.

Collegium Marianum umí upéct tak, že si vychutnáte všechno. Pěkně vám to na talíři střídá a pečlivě odvažuje, čemu kde trochu přidá (vánočku ještě pocukruje) a kde je všeho tak akorát. Co je dokonalé samo o sobě a jestli to dokonalým zůstane v určitém pořadí. Nikdy to nepřežene s kořenkou. A celé to naplánuje, aby to gradovalo a po tom nejlepším na začátku přišlo ještě to nejlepší na konec.