Jedny z prvních skladeb, které Zelenka napsal, byla tři sepolkra určená pro pražské Klementinum - Immisit Dominus pestilentiam (ZWV 58, 1709), Attendite et videte (ZWV 59, 1712) a Deus, dux fortissime (ZWV 60, 1716).

Prováděla se na Velký pátek v kostele Nejsvětějšího Salvátora u Božího hrobu. Zelenka osobně řídil roku 1709 v tomto kostele provedení prvního sepolkra. Připomeňme si tři ukázky z těchto kantát ve Svatém týdnu, resp. jeho Velikonočním triduu, na Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílou Sobotu.

Sepolkra zněla v jezuitských chrámech u Božího hrobu, kde byla po velkopátečních obřadech – které tehdy probíhaly ráno – uložena nejsvětější svátost. Osvětlený Boží hrob byl místem pro celodenní adoraci a rozjímání Kristovy vykupitelské smrti. Tu přibližovaly i alegorické výjevy a scény, které boží hrob zdobily; i jeho stavba byla koncipována podobně jako kulisy barokního divadla.

Hudební produkce se odehrávaly večer, po kajícím procesí pořádaném odpoledne Větší mariánskou družinou a po nešporách, v kostele sv. Salvátora.

O tom, že Zelenkova sepolkra byla šířena v Čechách svědčí mnohé opisy árií, v roce 1729 si je pořídil také skladatel Šimon Brixi a jeho zájmu o dílo staršího kolegy se nelze podivovat. Zelenkova sepolkra jsou osobitá díla, která již vykazují všechny znaky skladatelova nanejvýš pozoruhodného kompozičního stylu:  tendence k expresivní, často truchlivě působící melodice a sklon k pečlivě vypracovaným fugám s pozoruhodnými tématy.

Sotva je možno si představit působivější použití sboru Da robur, fer auxilium (Dej sílu, přines pomoc) než v poslední části sepolkra Deus, dux fortissime.

2011, SU 4068-2