Recenze: Gejzíry radosti se sopránem Pavly Radostové
Klasikaplus.cz, Čeněk Svoboda, 24. červen 2026
Kostel sv. Šimona a Judy hostil v úterním dusném večeru poslední z řady Barokních podvečerů souboru Collegium Marianum. V programu sestaveném převážně z árií J. A. Hasseho byla hlavní hvězdou večera sopranistka Pavla Radostová. A přestože zpívala hlavně duchovní transkripce původně operních kusů, kostel se pro tento večer proměnil v divadelní scénu, kterou Radostová zcela opanovala a pro nadšené publikum se stala skutečnou bohyní hudby. Sehraná sestava instrumentalistů souboru Collegium Marianum v čele s flétnistkou Janou Semerádovou ji především doprovázela.
Collegium Marianum vytvořilo pro svou sólistku jako obvykle velmi komfortní podmínky. Společně dýchající parta skvělých muzikantů znovu dokázala, že se dá na její kvalitu prostě spolehnout. Vzhledem k charakteru virtuózní hudby sólistka tentokrát nezůstala součástí ansámblu, jak to bývá u jiných, starších či intimnějších programů, tentokrát byla hudební bohyní, která kralovala nad celým večerem. Jana Semerádová zůstala více ve stínu; árie byly doprovázeny pouze smyčcovým ansámblem. Zato se blýskla v instrumentálních částech večera, které se vkusem a citem proložily gejzíry vokální ekvilibristiky.