Poctivé reakce členů souboru na koncertní mistryni Lenku Torgersen a její hudební vedení – dynamická i rytmická souhra všech členů ansámblu, hra s neuvěřitelnou lehkostí navzdory obtížnosti.

Vystoupení působilo jako z nahrávky – natolik bezchybným se výkon ukázal být. Brava!

A pak už přišla hlavní chvíle umělecké vedoucí, která se zaskvěla při Flétnovém koncertě D dur G. P. Telemanna. Je čirou radostí sledovat ji při výkonu. Na flétnu de facto zpívá a čistou mimoděčnou mimikou a gestikou vlastně dotváří umělecký projev. Přináší obří dávku pozitivní energie.

OPERAPLUS.CZ, Daniel Pinc, 23. 4. 2023

 

Vynikající souhra pak dala obzvláště vyniknout prolévání různých částí, kdy hráči jednak krásně vynášeli pasáže s několika různými melodickými linkami a pak sehranou artikulací zahráli náhlý přechod k jednotné části.

Již v prvním svém vstupu připraveném táhlými tóny houslí a traversa sopranistka ukázala svou perfektní kontrolu nad hlasem, kdy čistým a výborně posazeným tónem po jeho nasazení postupně rozsvítila prostor a skvěle se dokázala propojit s ostatními.

V druhé polovině koncertu nás hráči v podstatě ničím nepřekvapili, protože plynule navázali na excelentní úroveň, na kterou nás navykli v části první.

Každý se jistě teší na další koncerty letošních Barokních podvečerů.

KLASIKAPLUS.CZ, Maxmilián Pilmaier, 24. 4. 2023

 

Perfektní sehranost a vysoká precisnost byla v nejodhalenější podobě slyšitelná v Duetu e-moll (Telemann), který hrálo jen traverso s houslemi, kdy se pečlivě propracované individuální virtuosní umění střetlo s jistou spontánností nápadů v okamžiku a dalo tak vzniknout jedinečnému posluchačskému zážitku.

Konce jedné fráze diváka jako by zvaly ihned do další a celá věta tak dostala tvar obrovského klenutého celku, který byl však poskládán ze stále jasně čitelných dílů.

KLASIKAPLUS.CZ, Maxmilián Pilmaier, 5. 5. 2023 

Již v prvních tónech Ouvertury se hráčům podařilo sál velmi dobře naplnit zvukem, hravost prvních frází pak vytvářela prostor pro vynikající barevné kontrasty se střídajícími se pasážemi táhlejšími a zádumčivějšími. V tomto duchu pak následoval i Menuet, jehož tempo bylo přinejmenším pocitově pomalejší, s citem k charakteru hudby. Velmi intimní atmosféru nabídla Aria, ve které hrály zprvu jen vyšší smyčce, pak se připojila i flétna a posluchač si mohl vychutnat prolínání těchto hlasů, které vytvářely velmi kompaktní celek, avšak jednotlivé nástroje dokázaly vždy podle potřeby „vystoupit“ a ukázat se.

Velmi dobře zahrané cembalové sólo s jasně nesenými basy a propojenými ozdobenými melodickými linkami zahájilo část Air Tendre, ke kterému se pak plynule připojili ostatní hráči. V rukou kontrabasisty se pak nástroj proměnil v jakýsi cajon, na který nejprve zahrál „Anschlag“, ten efektně nastartoval část Tambourin en Rondeau. Tu celou dobu takto perkusivně doprovázel, čímž se známá Rameauova melodie stala pro posluchače velmi nevšedním zážitkem.

KLASIKAPLUS.CZ, Maxmilián Pilmaier, 22. 6. 2023