Stála Matka uplakaná
pod křížem jak bolest samá,
v hořkých vzlycích pro Syna.

Její srdce Bohu dané,
truchlící a zbědované,
sedmerý meč protíná.

Žaluplná, zarmoucená,
nebem požehnaná žena,
Matka Boží, prostá vin.

Matko Boží, Matko naše,
kdo nad Tebou nezapláče,
když Tě vidí v mukách stát.

Vidět Ukřižovaného,
Tebe v slzách vedle něho,
nutí duši zaplakat.

Vidíš jeho teskné rány,
úzkost jeho umírání,
smrt, v níž zůstal strašně sám.

Matko Boží, lásku dej mi,
kéž je Tvůj a můj žal stejný,
kéž už sama netruchlíš.

Maria, do srdce mého
vtiskni rány Syna svého,
jeho kříž kéž je i můj.

Dej, ať patřím Kristu Bohu,
den ze dne ať více mohu
hořet láskou, být mu blíž.

On mé viny smýval svými
krvavými zraněními,
tento trest nám rozděluj.

Veď mě pod kříž svého Syna,
jenž svou náruč rozepíná,
s Tebou chci stát pod křížem.

Maria má, kéž Ty sama
dáš mi nést smrt Krista Pána,
přijmout ránu za ranou.

Kéž mě jeho rány zraní
a kéž opojení dá mi
jeho kříž a jeho krev.

Až před Božím soudem stanu,
přijď mi, Panno, na ochranu,
vzdal ode mne Boží hněv.

Ať jsem křížem podporován,
smrtí Krista upevňován,
a zahrnut milostí.

Po smrti pak mého těla,
dopřej, aby duše směla
vejít v ráje království. Amen.