Pro pořadatele

O málokterém orchestru, který se specializuje na starou hudbu, lze říct, že má svůj osobitý a nezaměnitelný zvuk.

Milan Bátor

Klasikaplus.cz, 26. 9. 2020

Soubor Collegium Marianum si nejčastěji spojujeme s přízvisky jako „půvabný“, „něžný“, „sympatický“; dovolila bych si ještě připojit přídavné jméno „působivý“, a to díky celkové atmosféře i těm stovkách detailů, které na posluchače zapůsobí a taktéž způsobí, že si takovýto večer dlouho pamatujeme.

Kateřina Pincová

Operaplus.cz, 29. 7. 2020

A po tom nejlepším na začátku přišlo ještě to nejlepší na konec.

Eva Polívková

Harmonie, 31. 12. 2018

Hudební stránka jako obvykle aspirovala na dokonalost.

Eva Polívková

Opera PLUS, 7. 11. 2017

Strhující muzikalita a gestika Jany Semerádové i celého ansámblu, pregnantní ladění dobových nástrojů, poučená interpretace, spolu se skvělými pěveckými výkony dokázalo publikum ocenit dlouhotrvajícím potleskem.

Jaroslav Pszczolka

Klasikaplus.cz, 17. 9. 2018

Pražský soubor Collegium Marianum se od svého založení v roce 1997 věnuje provádění hudby 17. a 18. století se zaměřením na české a ve střední Evropě působící autory. Jako jeden z mála takto profilovaných profesionálních souborů v ČR má na repertoáru nejenom koncertní díla, ale pravidelně se také věnuje scénickým projektům.

Soubor působí pod uměleckým vedením flétnistky Jany Semerádové, která zároveň hostuje jako sólistka u významných evropských orchestrů. Badatelská činnost Jany Semerádové, stejně jako její studium barokní gestiky, deklamace a tance umožnily rozšířit umělecký profil souboru od čistě hudebního zaměření k propojení s barokním tancem a divadlem a jsou také předpokladem nevšedních dramaturgií souboru s řadou novodobých premiér děl hudební historie.

Soubor úzce spolupracuje s významnými evropskými dirigenty, sólisty, režiséry či choreografy, jako jsou Andrew Parrott, Hana Blažíková, Damien Guillon, Peter Kooij, Sergio Azzolini, François Fernandez, Simona Houda-Šaturová, Benjamin Lazar, Jean-Denis Monory či Gudrun Skamletz.

Významná je též spolupráce s loutkovým divadelním souborem Buchty a loutky, se kterým Collegium Marianum uvádí originální projekty (loutková opera Calisto nebo inscenace Händlovy pastorální opery Acis and Galatea).

Soubor Collegium Marianum se těší uznání zahraniční i české odborné kritiky a pravidelně natáčí pro Českou televizi, Český rozhlas a zahraniční rozhlasové stanice.

Vystoupení souboru na festivalech a prestižních pódiích jako například Utrecht Oude Muziek Festival, Musikfestspiele Potsdam, Händel-Festspiele Halle, Tage Alter Musik Regensburg, Bachfest Leipzig, Festival de Sablé, Klang Vokal Dortmund, Palau Música Barcelona, Pražské jaro, Svatováclavský hudební festival a Concentus Moraviae byla přijata s velkým úspěchem.

V roce 2008 soubor zahájil úspěšnou spolupráci s hudebním vydavatelstvím Supraphon, které v rámci řady „Hudba Prahy 18. století“ vydalo již osm jeho nahrávek s hudbou známých i méně známých skladatelů jako jsou J. D. Zelenka, F. Jiránek, J. J. I. Brentner či J. A. Sehling. Ansámbl se také podílel na vzniku profilového CD sopranistky Simony Houda-Šaturové Gloria a na vydání DVD Maddalena ai piedi di Cristo.

V roce 2010 se Collegium Marianum stalo nositelem ocenění za zásluhy o kvalitu a šíření české hudby udělovaného českou sekcí Mezinárodní hudební rady UNESCO.

Od roku 2001 Collegium Marianum pořádá koncertní cyklus Barokní podvečery. Svou tematicky zaměřenou dramaturgií a úzkým propojením s historickými prostorami starobylé Prahy představují Barokní podvečery ojedinělý projekt nejen v českém, ale mezinárodním kontextu. Collegium Marianum je rezidenčním souborem mezinárodního hudebního festivalu Letní slavnosti staré hudby.

Flétnistka Jana Semerádová je absolventkou Pražské konzervatoře, Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze (Teorie a provozovací praxe staré hudby) a Královské konzervatoře v Den Haagu. Je laureátkou mezinárodních soutěží v Magdeburku a Mnichově.

Jana Semerádová je uměleckou vedoucí souboru Collegium Marianum a dramaturgem koncertního cyklu Barokní podvečery a mezinárodního festivalu Letní slavnosti staré hudby. Věnuje se intenzivní badatelské činnosti v českých a zahraničních archivech a studiu barokní gestiky, deklamace a tance. Své nevšední dramaturgie nezřídka staví na propojení hudebního a dramatického umění.

Pod jejím vedením Collegium Marianum každoročně uvádí několik novodobých premiér. Na svém kontě má řadu CD; nahrávky se souborem Collegium Marianum jsou výrazně zastoupené v úspěšné řadě „Hudba Prahy 18. století“ u vydavatelství Supraphon, pro něž nahrála i dvě svá profilová CD „Solo for the King“ a „Chaconne for the Princess“.

Jana Semerádová vystupuje na významných evropských pódiích (např. Bachfest Leipzig, Utrecht Oude Muziek Festival, Musikfestspiele Potsdam, Centre de musique baroque de Versailles, Festival de Sablé, Innsbrucker Festwochen, Händelfespiele Halle, Pražské jaro, Tage Alter Musik Regensburg, Vantaa Baroque, Konzerthaus ve Vídni a Berlíně, Vratislavia Cantans, Palau de Música Barcelona), jako sólistka spolupracovala s Magdalenou Koženou, Sergiem Azzolinim, Alfredem Bernardinim, Enricem Onofrim a pravidelně účinkuje se soubory Akademie für Alte Musik Berlin, Wrocławska Orkiestra Barokowa, Il suonar parlante, Orkiestra Historyczna, Ars Antiqua Austria.

V roce 2015 se habilitovala na Hudební a taneční fakultě Akademie múzických umění v Praze a získala docenturu v oboru flétna. V roce 2019 obdržela cenu Pražské skupiny Společnosti pro vědy a umění.

Prestižní ceny Anděl České hudební akademie v roce 2020 přinesly nominaci Janě Semerádové a Erichu Traxlerovi v kategorii „Klasika“ za CD Chaconne pro princeznu.

Lenka Torgersen studovala hru na housle na plzeňské konzervatoři a poté na AMU ve třídě Václava Snítila. Po absolutoriu v roce 1998 se začala intenzivně věnovat hře na barokní housle a v letech 1999–2003 se zdokonalovala na Schole Cantorum Basiliensis pod vedením Chiary Banchini.

Je koncertním mistrem souboru Collegium Marianum, v letech 1999–2012 působila jako koncertní mistr souboru Collegium 1704. Pravidelně spolupracuje s dalšími českými i zahraničními soubory, například La Cetra Barockorchester Basel, Ensemble 415, Freitagsakademie Bern, conSequenza, Ensemble Inégal, Les Traversées Baroques, Orchester der J. S. Bach-Stiftung St. Gallen, Ensemble Tourbillon a další.

Jako komorní hráč i sólistka vystupuje na významných evropských pódiích a festivalech (například MHF Pražské jaro, Festival d’Ambronay, Festival de Sablé, Festival La Chaise-Dieu, MA Festival Brugge, Festival Oude Muziek Utrecht, Innsbrucker Festwochen der Alten Musik, Festival del Camino de Santiago nebo Festival Santander) a spolupracuje s předními osobnostmi staré hudby, jako jsou Chiara Banchini, Gustav Leonhardt, René Jacobs, Andrea Marcon, Jordi Savall, Andrew Parrott a Attilio Cremonesi.

Nahrává pro renomované světové společnosti jako Harmonia Mundi, Accent, Zig-Zag Territoires a Pan Classics. Jako sólistka se v roce 2010 ve spolupráci se souborem Collegium 1704 podílela na nahrávce instrumentálních děl Antonína Reichenauera, za niž získala ocenění Diapason d’Or.

V roce 2013 natočila sólové CD s názvem „Il Violino Boemo“ pro společnost Supraphon, na němž v novodobé premiéře oživila sonáty českých houslových virtuosů 18. století Františka Bendy, Josefa Antonína Gureckého a Františka Jiránka. I tato nahrávka se setkala s nadšeným ohlasem domácí i zahraniční kritiky.

Hana Blažíková je absolventkou Pražské konzervatoře (2002), kde studovala ve třídě Jiřího Kotouče, a mistrovských kurzů u Poppy Holden, Petera Kooije, Moniky Mauch a Howarda Crooka.

Věnuje se interpretaci převážně barokního, renesančního a středověkého repertoáru a spolupracuje s orchestry a hudebními tělesy z celého světa, z nichž jmenujme Collegium Vocale Gent, Bach Collegium Japan, Sette Voci, Gli Angeli Genève, La Fenice, Tafelmusik, Collegium 1704, Collegium Marianum a Musicu Floreu.

Hana Blažíková vystupovala na řadě významných mezinárodních festivalů jako MHF Pražské jaro, Oude Muziek Utrecht, Resonanzen (Vídeň), Tage Alter Musik (Řezno), Festival de Sablé, Festival de La Chaise-Dieu, Festival de Saintes nebo Arts festival Hongkong.

V roce 2010 se zúčastnila významného turné s Bachovými Matoušovými pašijemi pod taktovkou Philippa Herrewegha. V roce 2011 debutovala v newyorské Carnegie Hall s orchestrem Bach Collegium Japan pod vedením Masaaki Suzukiho a vystoupila v Janových pašijích s Bostonským symfonickým orchestrem.

V roce 2017 debutovala na prestižním Salzburském festivalu (Salzburger Festspiele) v sérii tří oper italského barokního skladatele Claudia Monteverdiho L’OrfeoIl ritorno d’Ulisse in patria a L’incoronazione di Poppea. Orchestr English Baroque Soloists a sbor Monteverdi Choir řídil John Eliot Gardiner.

Umění Hany Blažíkové je zaznamenáno na více než dvaceti CD nahrávkách, včetně vysoce ceněného kompletního vydání Bachových kantát s Bach Collegiem Japan.

Hana Blažíková se věnuje také hře na gotickou harfu a je členkou souboru Tiburtina Ensemble, který se zaměřuje na interpretaci gregoriánského chorálu a rané středověké polyfonie.

Studiu sólového zpěvu se začal věnovat soukromě při studiu elektrotechniky na VUT v Brně. Od roku 2008 začal navazovat spolupráci s předními ansámbly středověké, renesanční a barokní hudby v ČR i v jiných evropských zemích. Mezi tyto ansámbly patří Collegium Marianum (Jana Semerádová), Cappella Mariana (Vojtěch Semerád), Collegium 1704 (Václav Luks), Schola Gregoriana Pragensis (David Eben), Ensemble Inégal (Adam Viktora), Collegium Vocale Gent (Philippe Herreweghe), Vox Luminis (Lionel Meunier), La Grande Chapelle (Albert Recasens), Copenhagen Baroque Soloists (Jonathan Ofir), Wrocław Baroque Ensemble (Andrzej Kosendiak). S těmito ansámbly má tu čest dále spolupracovat v koncertní i nahrávací činnosti.

V interpretaci barokní a renesanční hudby čerpá z mistrovských kůrzu u basisty Joela Fredericksena, sopranistky Evelyn Tubb a tenoristy Erika Stoklossy.

Kromě zpěvu se věnuje hře na tenorový a basový sackbut (renesanční obdoba trombonu). Zde mu byli učiteli vynikající hráči jako Franck Poitrineau, Bernhard Rainer a Adam Woolf.

Tomáš Král studoval zpěv na JAMU ve třídě Adriany Hlavsové a dále se zdokonaloval pod vedením Julie Hassler, Howarda Crooka, Petera Schreiera, Joela Frederiksena a Ivana Kusnjera.

Od roku 2005 pravidelně spolupracuje se soubory Collegium 1704, Collegium Marianum, Musica Florea, Capella Regia Praha, Ensemble Inégal, Ensemble Tourbillon, Ensemble Baroque a je zakládajícím členem souboru Collegium Vocale 1704, s nímž se představil v projektu Bach-Praha-2005.

Jako sólista opakovaně vystupoval na festivalech jako Pražské jaro, Dresdner Festspiele, Festival de La Chaise Dieu, Festival de Sablé, Festival d’Ambronay, Tage Alte Music Regensburg, Oude Muziek Utrecht, MA Brugge, Wratislavia Cantans a Salzburger Festspiele či v bruselském centru Bozar, vídeňském Konzerthausu a londýnské Wigmore Hall. Příležitostně spolupracuje také se soubory jako Collegium Vocale Gent, Doulce Mémoire, Wrocłavský barokní orchestr, Musica Aeterna, Red Herring, L’Aura Soave di Cremona, Cinquecento, Vox Luminis, Holland Baroque Orchestra, B’Rock Gent a další.

Tomáš Král se věnuje také opeře; představil se jako Uberto v komickém intermezzu La Serva Padrona G. B. Pergolesiho se souborem Collegium Marianum (Česká republika, Francie, Finsko), jako Lisingo v Le Cinesi Ch. W. Glucka s Collegiem 1704, Ernesto v Il mondo della Luna J. Haydna s Ensemble Baroque či jako host v Moravském divadle Olomouc v operetní inscenaci Boccaccio (titulní role) a v Mozartově opeře Così fan tutte (role Guglielma) či jako Apollo v Händelově kantátě Apollo a Dafne se souborem Musica Florea.

V roce 2014 se představil ve scénickém provedení Mozartova Requiem pod vedením Michaela Hofstettera na Kunstfestspiele Herrenhausen v Hannoveru a v městském divadle Gießen. Pod taktovkou téhož dirigenta se představil v koncertní verzi Weberova Čarostřelce v roli Ottokara na festivalu Styriarte v Grazu a v roce 2015 pak v titulní roli Telemannovy adaptace Händelovy opery Riccardo Primo v Městském divadle Gießen.

V roce 2016 se zúčastnil vysoce ceněného scénického provedení Janových pašijí J. S. Bacha se souborem B’Rock Gent v inscenaci Pierra Audiho na festivalech Klara v Bruselu, Wratislavia Cantans a Opera Forward Festival v Amsterdamu. Ve stejném roce se ztvárnil roli Apolla v Monteverdiho opeře Orfeo v Dijonu.

Tomáš Král se podílel na řadě vysoce ceněných nahrávek věnovaných zejména dílu Jana Dismase Zelenky (Missa Votiva, Requiem & Officium defunctorum, Responsoria pro hebdomada sancta, Sepolcri aj.). Pravidelně spolupracuje s rozhlasem (Český rozhlas, France Musique, Radio Clara) a televizí (Mezzo, Arte, Česká televize).

Jaromír Nosek vystudoval sbormistrovství na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a zpěv na Pražské konzervatoři a na Hudební fakultě AMU v Praze. Absolvoval stipendijní stáže na Dartington International Summer School ve Velké Británii (Emma Kirkby), na Accademia Chigiana v italské Sieně (Christophe Rousset) a na Conservatorio Santa Cecilia v Římě (Sara Mingardo) a zúčastnil se řady mistrovských interpretačních kurzů, například u Petera Kooije a Joela Frederiksena. Je laureátem Duškovy soutěže hudební mládeže.

Jaromír Nosek se věnuje především interpretaci renesančního, barokního a klasicistního repertoáru. Pravidelně spolupracuje s renomovanými českými soubory a orchestry, jako jsou Collegium 1704, Cappella Mariana, Collegium Marianum, Musica Florea a Symfonický orchestr hlavního města prahy FOK, jeho bohaté koncertní zkušenosti však zahrnují i spolupráci s řadou souborů zahraničních – například Wrocławska Orkiestra Barokowa, Gli Angeli Genève, Vox Luminis, La Venexiana či Lautten Compagney.

Účinkoval na mnoha mezinárodních hudebních festivalech, jako jsou například Pražské jaro, Salzburger Festspiele, Festival d‘Ambronay, Settimana Musicale Senese, Festival Oude Muziek Utrecht, Festival del Centro Histórico de la Ciudad de México a Bach Festival Montréal.

Opernímu publiku se představil doma i v zahraničí (Stavovské divadlo v Praze, Stadttheater Schaffhausen, Centro Cultural de Belém v Lisabonu, či Hessisches Staatstheater Wiesbaden), například v titulní roli Vivaldiho serenaty La Senna Festeggiante, jako Caronte v Monteverdiho Orfeovi, Mozartův Komtur v Donu Giovannim nebo Sarastro v Kouzelné flétně.